Au-pair prázdniny #03 - stravování a Biene Maja

> pokračování článku Au-pair prázdniny #02

První týden v rodince se nesl v rytmu seznamování se s prostředím, dětmi a lidmi z okolí. Hned první večer po uložení dětí ke spánku maminka Yvonne otevřela české víno ode mě a nalila nám ho. Musím přiznat, že po vypit druhé sklenky se mi mluvilo německy tak nějak přirozeněji! Při popíjení jsme se rozpovídaly o všem možném, ale hlavním tématem byla samozřejmě organizace následujících týdnů. Yvonne mi předala k přečtení smlouvu, kde stálo, že mou povinností bude 5 až 6 dnů v týdnu dohlížet vždy 6 hodin o děti, zbylé dny budu mít volno nebo v této vesnici se pro mě lépe jevící možnost budeme jezdit na výlety po okolí (poznání Kolína nad Rýnem, Koblenze, Frankfurtu nad Mohanem a dalších měst mě velmi lákalo). Kromě hlídání jsem se upsala ještě k jednoduchému vaření a uklízení hraček po děvčatech. Řízení jen pro mě připraveného BMW se snad ani nedalo nazývat povinností. Se vším jsem tedy souhlasila a smlouvu jsem brala spíše jen jako formalitu. 

Hned druhý den jsem si uvědomila, že to vážně jen formalita je - s dětmi jsem byla opět celý den, takže více než 10 hodin. Zatím mi to ale nevadilo a spoléhala jsem, že se režim časem trochu ustálí. Navíc bylo opravdu krásně a tak jsem při nabídce trávit téměř celý den v bazénu neprotestovala. Jediné, co mě překvapilo, byl fakt, že k obědu nám Yvonne připravila pouze písmenkovou polévku z pytlíku absolutně bez chuti a když děti po hodině měly hlad, dostaly čokoládu a pytlík křupek. Já jsem radši hlad vydržela a těšila jsem se na večeři. To jsem ale netušila, že mě na talíři budou čekat tři mastné klobásy ještě navrchu zalité omastkem, posypané kari a polité kečupem (bohužel jsem nedostala odvahu vyfotit ten výtvor) a při dotazu na chleba nebo nějakou přílohu se mi rodina vysměje, že pečivo se jí přeci k snídani a ne k večeři. Měla jsem ale opravdu hlad a tak jsem jednu klobásu i přes odpor snědla. Po večeři jsme s Jasmin usedly k televizi a ona zapnula svou oblíbenou včelku Máju  samozřejmě Biene Maju v německém znění, a celou znělku, kterou znala nazpaměť, přezpívala. Ines nám každé donesla velký čokoládový nanuk Magnum, ale já se toho svého s bolestí žaludku z přemaštěných klobás raději vzdala.

Malá Jasmin se při večerním sledování pohádek přesunula ke mě na klín a každou chvíli vtipně komentovala pohádky a poučovala mě, jak se která postava jmenuje. Její nepředstíraná náklonnost mě potěšila. Když nastal čas jít spát, Jasmin trvala na tom, abych ji přečetla pohádku na dobrou noc. Já jsem samozřejmě neodmítla a velkou radost mi udělalo, když mi po přečtení kapitoly v knize poděkovala a řekla: "Karo, ty jsi ale opravdu milá!". Od té chvíle mi už nikdo neříkal jinak než Karo (zkratka mého pravého jména Karolína). Pak jsem se vrátila k Ines do obývacího pokoje a chvíli s ní sledovala Kobru 11 ...v němčině zněla snad ještě komičtěji než v češtině

Unavena po dlouhém dni jsem se ale brzo přesunula do své postele a těšila se s nadějí ve změnu na další dny. Ty ale probíhaly dost podobně, a to hlavně z hlediska stravování - k snídani bílé pečivo s nutellou nebo s paštikou, k obědu jen polévka nebo suché těstoviny a k večeři nálož něčeho extrémně mastného a nezdravého (opakovaly se v podstatě jen klobásky, párky, hranolky z friťáku a dovážená pizza nebo něco z McDonaldu). Každý večer jsem tedy ulehala do postele se stupňující se bolestí břicha a vzhledem k tomu, že jsem před několika lety prodělala monokleozu a věděla jsem, že tohle si moje játra nezaslouží, rozhodla jsem se si s Yvonne o stravě promluvit.

Vyostřený rozhovor na sebe nenechal dlouho čekat a mně bylo oznámeno, že pokud chci jíst něco jiného, tak mi koupí zeleninu a útratu za ni mi odečte z výsledného kapesného. Zdraví je ale přednější a tak jsem souhlasila a dohodla se s ni, že si vždy sepíšu vlastní nákupní seznam.


Jak to bylo dál se dozvíte zase příště. Vzhledem k tomu, že většina dnů byla obdobná, jako ten výše popsaný, pokusím se dál vybrat pouze dny, které byly alespoň trochu zajímavé. 

Pokračování příště. 

3 reakcí od čtenářů:

  1. Nechápu, jak někdo může takto krmit malé dítě a ještě se zlobit, když po něm chce někdo jiný zeleninu. Je škoda, že se ze super rodiny může stát toto :/ Každopádně super článek a těším se na další. Holčička je rozkošná! :)
    Infinity of Colors

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně to jsem taky nechápala, ale ona mi řekla, že děti jsou takto zvyklé a že nechce kvůli mně měnit stravovací návyky celé rodiny. Děkuji, nový článek bude snad trochu zábavnější a méně stěžovací.. :D

      Vymazat
  2. Super článok :) Ešte že sú tie deti také milé a tak pekne ťa volajú, lebo tie večere si viem predstaviť aj bez obrázku a fakt ľutujem tvoj žalúdok. Tak snáď zelenina príde čo najrýchlejšie :D

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář! ♡

 

♡ IT'S LOLA GOSLING

INSTAGRAM

Archiv článků

Translate