Au-pair prázdniny #01 - rozhodnutí a přípravy

Jak už jsem párkrát zmiňovala (například v článku "O mně"), trávila jsem většinu prázdnin v Německu jako au pair. Tomuto rozhodnutí ale předcházelo mnoho kroků, zařizování, zjišťování informací a také trochu sebepřemáhání a sebezapření. Za můj dosavadní život se jednalo o jednu z největších a nejsilnějších zkušeností, které jsem během necelých dvou měsíců načerpala. A tak jsem se rozhodla se s Vámi o tento zážitek podělit a možná Vám i pomoci s rozhodováním, zda něco podobného absolvovat, či ne. Vzhledem k tomu, že nechci vynechat nic důležitého a jsem hrozně ukecaná, tak jsem článek rozdělila na dvě části a ta dnešní je zaměřena právě na kroky předcházející odletu / odjezdu do ciziny k rodince a pokračování bude spíše takovým vypravováním, co jsem zažila na místě.



Celý příběh začal vlastně už někdy v březnu roku 2015, kdy jsem se poprvé zaregistrovala na stránce AuPairWorld. V té době jsem se o možnosti být aupairkou začala zajímat trochu více - četla jsem blogy holek, které takovou zkušenost prožívaly, přidala jsem se do příslušných skupin na facebooku, hledala jsem informace na internetu a vyzvídala jsem od tety, která byla aupairkou v Německu před více než 20lety, takže jsem později zjistila, že její informace nebyly zrovna relevantní. Zjistila jsem, že se naskýtají dvě varianty cesty do zahraničí spojené s hlídáním dětí - buď s agenturou nebo na vlastní pěst. Nejprve pro mě samozřejmě připadala v úvahu pouze první z možností - zdála se mi mnohem bezpečnější. Po prolistování několika au pair blogů a recenzí agentur jsem se ale přesvědčila o opaku a došla k správnému názoru, že pokud chci dělat au pair v rámci Evropy, je agentura zbytečně drahým řešením plným mnoha komplikací. (Pozor, při pobytu v Americe, Austrálii apod. je kvůli nutnosti víza ale zprostředkování agenturou nevyhnutelné.)

Po veškerém srovnání plusů a mínusů těchto dvou alternativ jsem tedy zvolila možnost hledání rodiny na výše zmíněném webu. Není složité se na něm orientovat - stačí jen vyplnit časové možnosti, preference (ne / kuřácká rodina, maximální počet dětí, řidičský průkaz, péče o postižené děti apod.), státy, do kterých chci vyjet a také krátký dopis o sobě pro Host Family budoucí rodinu. Hned po vyplnění se zobrazí několik rodin, které vyhovují vyplněným požadavkům. Vůbec jsem nečekala, co bude následovat, o to víc jsem byla překvapená, když jsem po skoro týdnu znovu otevřela svůj profil a čekalo na mě 15 nových zpráv od rodin jedné sympatičtější než druhé ze všech koutů Evropy. S některými z nich jsem si vyměnila pouze pár zpráv, s jinými jsem si psala déle, ale jen s jednou nám kontakt vydržel několik měsíců. 

Mým původním požadavkem bylo na maximálně 2 měsíce vycestovat do Španělska nebo do Velké Británie, postupem času jsem ho ale výrazně změnila, rozhodla jsem se, že prázdniny strávím v Německu, protože jsem si byla vědoma, že moje úroveň Němčiny velmi pokulhává a je potřeba ji vylepšit. Rodinka, se kterou jsem zůstala v kontaktu i po 2 telefonních rozhovorech doprovázených častými nejistými vycpávkovými slovy "eh..Ja ja,... nein.. aaaa, ..ja" a u které jsem nakonec prožila (přežila) 6 týdnů, žije ve vesnici asi 80 kilometrů od německého Kolína nad Rýnem. Po domluvě a promyšlení všech dopravních prostředků jsem si naplánovala, že jediná rozumná možnost, jak se k rodině dostat bude let letadlem se společností GermanWings - ano s těmito v poslední době tolik nechvalně známýmí GermanWings. Ale co, moje natěšenost na dvě milá děvčátka a jejich sympatickou maminku byla silná a tak jsem si s dvouměsíčním předstihem zarezervovala zpáteční letenku na sedadlo nacházející se samozřejmě nejbliže k nouzovému východu letadla. Cena letenky byla sice celkem vysoká, ale od rodiny jsem měla slíbené kapesné v cca trojnásobné výši a já jsem se domnívala, že za ty zkušenosti, které načerpám mi to prostě stojí. Pojištění a německý bankovní účet mi navíc nabídla maminka rodiny, že zařídí ona sama.

Poslední věc, kterou jsem potřebovala před odjezdem zařídit byly dárečky pro rodinu - po dlouhém shánění a přemýšlení jsem zvolila pro 4letou holčičku lego, plyšáka a razítka s krtečkem, pro její 9letou sestru karetní hru a puzzle a pro dospělé členy rodiny české víno, bonboniéru s obrázky pražských památek a nějakou kosmetiku.

To, do čeho jsem se pustila a co mě v následujících měsících čeká, jsem si začala uvědomovat až, když jsem se snažila všechny dárky narvat do kufru plného oblečení do každého počasí. Později jsem zjistila, že moje očekávání bylo ale přeci jen hodně jiné, než realita. Ale o tom zase příště...

"Trochu" jsem se rozepsala a mám pocit, že tenhle román nikdo číst nebude.. Tak doufám, že se mýlím a že Vás tenhle trochu organizační a nudný článek neodradí od pokračování, které už bude snad trochu zajímavější a zábavnější.

Pokračování příště. 


ps: Snažila jsem se vypsat vše důležité, ale určitě jsem na něco zapomněla. Kdyby Vás cokoli zajímalo, tak se ozvěte třeba do komentářů a já ráda odpovím, pokud to bude v mých silách.




4 reakcí od čtenářů:

  1. Super článek, takové čtu ráda. Hned si jdu přečíst pokračování! :)
    Infinity of Colors

    OdpovědětVymazat
  2. Chci být au-pair v Anglii po dokončení střední školy a tvůj článek mi teď opravdu pomohl k mému rozhodnutí:) Děkuju

    zvu tě na Christin West

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem moc ráda.. já se příští rok chystám nejspíš do Kalifornie :)

      Vymazat

Děkuji za komentář! ♡

 

♡ IT'S LOLA GOSLING

INSTAGRAM

Archiv článků

Translate